Mém Vés Réde, Devide e Toméši

Pavel Machač, Taťána Machačová

Je to věda

Většina z nás začíná brát existenci leckterých vědeckých disciplín výrazněji na vědomí až tehdy, když něco není v pořádku. Medicínu, když nás kousne pes, aerodynamiku, když soused jezdí na kole rychleji než my, daktyloskopii, když se chystáme otevřít trezor, a fonetiku, když nám něčí řeč zní divně nebo když někomu sotva rozumíme. Zmíněná divnost může plynout například z nářečního zabarvení mluvy nebo z její individuální stylizace, nesrozumitelnost bývá důsledkem příliš rychlé nebo zatraceně nedbalé výslovnosti. Nebo obojího naráz.

Přečetli jste (nebo přečtete)

V jednom z článků v této publikaci se autor věnuje možným příčinám výslovnosti viďál místo viděl v písni jednoho populárního zpěváka a navazuje rozdílem ve výslovnosti mezi „měkkým i“ a „tvrdým y“ ve slezských nářečích a u vybraných zpěváků a „otevřenou“ výslovností hlásky e, které se podobá hlásce a, tj [æ] (více níže). Ačkoli je dle autora výslovnost slova viděl jako viďál (Mirai: Anděl, čas 1:31) odůvodnitelná pěvecky, přece jen vyznívá poněkud nepřirozeně „rozplácle“.

Zpěv a řeč

Přestože nám v této nouzové době nemusí být dvakrát do zpěvu, u zpěvu v tomto příspěvku zůstaneme. Řeč a zpěv mají mnoho společného: slova řazená tak nějak do vět, melodii, přízvuky, změny hlasitosti apod. Zpěv se pak od řeči liší hlavně tím, že slabiky (tj. hlavně samohlásky, které se nikoli náhodou ve zpěvu i ve fonetice nazývají „vokály“) mají skladatelem určenou výšku, délku, případně sílu. Netrefíme-li výšku, zpíváme falešně, nedodržujeme-li délku, ocitáme se mimo rytmus. Zpěv se ovšem od přirozené řeči může silně lišit i v oblasti výslovnosti. Například některé školy operního zpěvu učí interprety z estetických důvodů potlačovat výslovnost souhlásek, protože většinou nejsou tónové (kromě sonor m n ň l r j) a nenesou melodii či nejsou dostatečně „libozvučné“, a soustředit se na plné znění vokálů. Estetičnost pak může drtivě vítězit nad srozumitelností, takže se vyplácí libreto nastudovat předem. V mluvě se tento estetický požadavek neprosazuje, neboť po objednávce „uá-e-e-i“ by těžko hladový tenor obdržel guláš se šesti.

ááá

Věnujme se ale hudbě většinové, mainstreamové, konkrétně výslovnosti hlásky a u některých současných zpěváků. Pro zpěv je tato hláska ideální, zvláště pak dlouhá, neboť při její realizaci je ústní dutina nejprostornější a nechává tak rozeznít plný hlas. Zlí jazykové tvrdí, že někteří textaři údajně píší pro své interprety, kteří oplývají zvučným, kultivovaným hlasem, tak, aby v nich bylo na „dlouhých notách“ co nejvíce ááá, a to zejména na konci frází, např. Dál, dál se toulám, Dívka toulavá, Dlouhý proud mě stále láká, Dlouhá báj, Domů k nám, Chceš dál v mém stínu stát, Chci zpátky dát čas, Já lásku z básní znám, Já si najmu altán, Já nápad mám, Jak já se vracím rád, Jeď, má to spád, Jen láska tvá, K mým touhám jsi skoupá, Kdo tě má teď rád, Když vítěz mává nám, Láska bláznivá, Láskám, Má první láska se dnes vdává, Mám rád Máchův Máj, O dvě vrátka dál, Řekněte, odkud vás znám, Už mě leccos neláká, Vstříc náhodám, Z diskotéky známá, Zdá se mi, zdává, Země vstává, Zpívám jednu píseň dál a dál atd.

Jak na vokály

Při běžné výslovnosti hlásky a spočívá jazyk na dně dutiny ústní. Posuneme-li jazyk kousek dopředu a nahoru, vyloudíme e, a budeme-li tímto směrem pokračovat, dostaneme se až k i. Někteří známí zpěváci, a to nikoli v zanedbatelném počtu a se zanedbatelnou popularitou, tlačí ovšem při vyslovení a jazyk poněkud dopředu a trochu nahoru, takže výsledkem je zvuk, který se blíží e a pro nějž má mezinárodní fonetická transkripce přiléhavý grafém [æ]. Ten svou podobou naznačuje, že se zvukově jedná o jakousi míchanici a a e, kterou známe například z anglické výslovnosti, např. bad [bæd] „špatný“.

Na schématu níže můžeme při troše fantazie vidět přibližnou polohu jazyka při vyslovování českých vokálů a modifikaci hlásky a na [æ].

Jelikož [æ] nepatří do českého inventáře vokálů (samohlásek), máme tendenci je poslechově identifikovat buď jako a, nebo jako e. Ani v jednom případě ovšem nezní přirozeně.

Dævid æ Tomæ:š

Průkopníkem popsané výslovnosti se v české populární hudbě jeví být David Koller a dalším jejím významným nositelem je například o generaci mladší Tomáš Klus. Než si pustíte doporučené ukázky, mají autoři tohoto příspěvku potřebu zdůraznit, že se z jejich strany v žádném případě nejedná o vyřizování účtů nebo o vyjadřování negativních názorů na tyto veřejně prospěšné osobnosti.

Poslechněte si alespoň začátky níže uvedených písní a soustřeďte se mírně na přítomná a. Tam, kde zpěvák posunuje výslovnost a, á dopředu k e, é, vkládáme do textu znak æ pro krátký a æ: pro dlouhý vokál.

David Koller – Teď a tady (video)

příklad:

a dál:

Sedla zpocený, rychlý

souznění s tvými

Budeš mi teď a tady

Vydrž vteřinu

Přežiju , lavinu, volnej

Ale tebe ne, jenom tebe ne

Když vidím tě tu ,

Co zas s tebou, co zas s tebou,

…

Tomáš Klus – Tichá voda (video)

Už zas trochu blbě je

: doba blbý místo blbej

světlo ani vnitřní

…

Pokud i Vám, vážený čtenáři a posluchači, připadají samohlásky a á jako æ æ:, kladete si možná podobné otázky jako my. Pojďme tedy zaspekulovat.

Otázky:

Vyslovuje se na území ČR a jako æ?
Vyslovují pánové æ stejně při řeči a při zpěvu?
Je æ výsledkem pěvecké techniky?

Odpovědi:

Ano, v některých oblastech na Plzeňsku. Když příplzeňskému šohaji jeho milá krajanka šeptne „mém tě réde“, tamní jinoch nehne brvou kvůli výslovnosti a zapýří se blahem. Chlapec odjinud však možná zavětří, že něco není v pořádku. (A začne se věnovat fonetice.) Koller se narodil v Praze, Klus v Třinci. Neumíme vyloučit, že na oba měly silný řečový vliv osobnosti z Plzeňska. Ovšem pravděpodobné to úplně není. Spíše mizivě. Pravděpodobnost snižuje i následující odpověď.
Nikoli, æ vyslovují pouze při zpěvu, zatímco v běžné mluvě vyslovují a.
Tuto „odpověď“ už berme jen jako náměty pro dumání a případné prozkoumání, nikoli jako tvrzení.
- U každého z obou hudebníků nelze vyloučit opačnou tendenci v čase. Zatímco Koller se s věkem vyvíjí od æ k a, Klus postupem času inklinuje k vydatnějšímu æ. Jak to s ním bude za 30 let?

Závěrem…

Dræzí čtenæ:ři, jsme rádi, že jste se dočetli až sem, a ať už si o tom, co jste si přečetli a poslechli, myslíte cokoli, budeme rádi za vaše podněty, dotazy, námitky, stížnosti a připomínky.

Svatopluk Čech o měsíčtině (1888)

„Měsíčané pronášejí svou češtinu s divným zpíváním, protahováním, kroucením, vzlykáním, syčením, šeptáním a burácením – zkrátka způsobem, jakým se náš jazyk na zemi nikde nemluví, leda snad na našich divadlech, kde někteří herci snaží se také … mluviti způsobem všemu pozemskému mluvení co nejméně podobným.“