Nařízení vlády

Pavel Baránek

Jedno dubnové karanténní ráno jsme se v usnesení vlády ČR dočetli, že Vláda zrušuje jedno ze svých dřívějších nařízení.^1 Stranou nechme politiku a podívejme se na slovesný tvar zrušuje, jenž mohl některé čtenáře (a nás nevyjímaje) zaskočit.

Většina mluvčích by zřejmě bez váhání řekla, že správně by formulace měla znít Vláda ruší (jedno ze svých nařízení…). Na první pohled se může zdát, že jde o jakýsi novotvar, opak je však pravdou – po zběžném pohledu do Slovníku spisovné češtiny zjistíme, že sloveso zrušuje opravdu existuje, a není proto důvod k panice. Dozvíme se, že:

„Toto sloveso, utvořené správně, uvádí již Jungmannův Česko-německý slovník (1835–1839). Užívá se především v textech právní povahy. V jiných typech textů je běžnější sloveso rušit.“^2

Data z korpusu ukazují jasnou převahu slovesa rušit. Zrušovat se však přesto v textech právního charakteru vyskytuje i v jazyce současného práva.

Úvaha nad tím, že by se mohlo jednat o novotvar je nicméně zcela na místě, protože slovní zásoba a podoba slov se v čase přirozeně mění. Některá slova z našeho jazyka téměř mizí, nová naopak přichází. Mění se také jejich stavba, konkrétně si toho můžeme všímat právě u sloves, jež se v češtině tradičně dělí do slovesných tříd (možná si vzpomenete na memorování přípon e-ne-je-í-á, pomocí kterých rozlišujeme jednotlivé třídy). V různých obdobích vývoje češtiny byly „populární“ různé třídy a slovesa mezi nimi dokonce cestovala podle toho, jak se jazyk vyvíjel.

V současnosti je nejproduktivnější třetí slovesná třída, k níž se řadí i sloveso zrušuje. Přidávají se k ní ve velké míře slovesa přicházející z ostatních jazyků – dnes nejčastěji z angličtiny, která na češtinu od 90. let působí více než kdy dříve.

Vliv angličtiny na češtinu je velká kapitola sama pro sebe, skvěle o ní pojednává autorský kolektiv kolem Františka Daneše v publikaci Čeština na přelomu tisíciletí, knize, která ani dvacet let po svém vydání neztrácí na aktuálnosti a čtivosti.

Při přijetí nového slovesa z cizího jazyka se musí sloveso nutně zařadit k jedné ze slovesných tříd, aby mohlo v českém jazykovém systému fungovat. V případě nových sloves anglického původu ale nemusí být zařazení vždy jednotné. Všimněte si sloves, která se dostala do češtiny poměrně nedávno – většina z nich bude mít ve třetí osobě tvar s -uje (griluje, lajkuje, googluje), v menší míře potom -í (fotí, fandí, googlí). Článek Magdalény Kroupové z roku 2016 uvádí 92% zastoupení třetí slovesné třídy a 4% zastoupení čtvrté slovesné třídy při tvoření sloves s cizími základy.¹ Možná i tato skutečnost přispívá k tomu, že tvar zrušovat se na první pohled může jevit jako nový tvar zažitého slovesa rušit.

Poněkud vyrovnanější a živější konkurenci než rušit/zrušovat vykazují i tvary výše zmíněného slovesa googlit/googlovat – sami posuďte, které sloveso se vám zdá přirozenější. Pokud googlujete, spadáte do větší skupiny mluvčích, jen menší část lidí googlí.

Vývoj jazyka je věc zcela přirozená, ať se nám líbí, nebo ne. Vliv angličtiny na češtinu je značný a dosavadní vývoj napovídá tomu, že stále více sloves budeme vytvářet z podstatných jmen cizího původu a časovat je podle pravidel třetí slovesné třídy – v době karantény se např. stalo populárním zoomování (a nikoliv zoomení), odvozené od názvu aplikace určené ke konferenčním hovorům.