Jaký je rozdíl mezi ú a ů?

Jan Fiedler

Všichni známe ze základní školy poučku, že dlouhé u na začátku slova (popřípadě za předponou) se píše s čárkou, ale dlouhé u uprostřed slova se píše s kroužkem. Ve výslovnosti mezi oběma dlouhými u není rozdíl, stejně zní dlouhé u ve slově kůň i ve slově úspěch, nabízí se proto otázka, proč je v psané formě rozlišujeme. Odpovědí na tuto otázku je jejich rozdílný původ.

Dlouhé u existovalo v češtině už od jejího počátku, který je datován do 10. století. Toto dlouhé u se zapisovalo s čárkou. Není jisté proč, ale v průběhu 15. století došlo k hláskové změně ú > ou. Také není jisté to, jak zněla hláska mezi těmito dvěma stavy, ale předpokládá se, že mezi ú a ou byla hláska znějící jinak než dnešní ou. Dvojhláska ou vzniklá z ú se v grafické podobě zapisovala až do 19. století nejčastěji jako au. Takovýto zápis dvojhlásky ou můžeme například vidět ještě ve druhém vydání Jungmannovy Historie literatury české z roku 1849. Uprostřed a na konci slov byla situace jednoduchá a z ú se zde stala dvojhláska ou vždy, s dlouhým u na začátku slova to tak jednoduché nebylo. Na začátku slov totiž délka u kolísala, takže někdy bylo ve slově u krátké a někdy dlouhé, např. udolí/údolí, unor/únor. Dlouhé u se tedy změnilo na ou, ale krátké u zůstalo nezměněno, proto ještě v 19. století existovaly dublety jako uřad/ouřad. Později ale převládla v takových slovech varianta s dlouhým u na začátku (úřad) a změna ú > ou na začátku slov ve spisovném jazyce ustoupila. Dodnes se ale vedle varianty s dlouhým u na začátku zachovala v mluvené podobě i varianta s ou, to se týká v podstatě celých Čech mimo města, viz slovo úroda v Českém jazykovém atlasu (s. 103). Tato změna proběhla například ve slovech krúžek > kroužek nebo oni nesú > oni nesou. Změna ú > ou proběhla pouze u dlouhého u, to je mimo jiné i příčina toho, že v současné češtině alternuje u s ou, např. kruh/kroužek nebo zub/zoubek). Za zmínku také stojí, že tato změna neproběhla v některých českých nářečích, např. východomoravské dlúhý.

Na rozdíl od dlouhého u s čárkou, nebylo v češtině u s kroužkem vždy. Postupně se vyvinulo z dlouhého o. Dlouhé o bylo v mnoha slovech (např. dóm, dól, móstek), během 14. století ale proběhla změna ó > uo. První doklady této změny jsou už z první poloviny 14. století a do konce století byla změna dokončena úplně, dvojhláska uo tak nahradila dlouhé o všude, např. duom, kuoň. Zpočátku ve dvojhlásce uo převažovalo o, to se promítlo i v grafice a ve starších zdrojích je tato dvojhláska zapisována s čárkou nad o, tedy uó. Ještě ve 14. století však začalo převažovat u, v grafice se čárka také přesunula nad u, tedy úo. Postupně, jak začala převažovat složka u-ová, z této dvojhlásky zmizela během 15. století složka o-ová úplně, výsledkem bylo dlouhé u. Vývoj této hlásky ve zvukové podobě si můžeme znázornit takto: dóm > d^u^om > duom > du^o^m > dúm (psáno dům). Ze zvukové podoby tedy o zmizelo, v grafické ale stále zůstalo, pouze se přesunulo nad u. Zde označovalo délku místo čárky, jak je obvyklé u ostatních dlouhých samohlásek. Kroužek, který nad u dnes píšeme, je tedy pozůstatkem o, které bylo dříve i ve zvukové podobě této hlásky. Vývoj dlouhého u, které dnes píšeme s kroužkem, tedy vypadal takto: ó > uo > ů. Abychom si to lépe představili, uveďme i pár příkladů konkrétních slov, ve kterých tato změna proběhla: dóm > duom > dům, dól > duol > důl, kóň > kuoň > kůň. Ve slovech přejatých z cizích jazyků, která obsahují dlouhé u (např. túra, múza, skútr), se tedy píše u s čárkou, protože toto u nevzniklo z dlouhého o.

Vysvětlili jsme si tedy, že psaní dlouhého u s čárkou a kroužkem má historický význam a je dáno tím, jak obě u vznikla. Pro odlišení významů dvou slov slouží ú/ů jen minimálně, např. kůra (povrchová vrstva) a kúra (léčebný postup), proto se nabízí otázka, zda je v současném jazyce obě podoby dlouhého u ponechávat.

Na závěr si tedy rozdíl mezi ú a ů shrňme. Dlouhé u psané s čárkou bylo v češtině už od počátku, toto dlouhé u se v 15. století změnilo na dvojhlásku ou. Tato změna ú > ou byla ale v 19. století přijata pouze uprostřed a na konci slov, na začátku slov byla označena za nespisovnou. Proto dnes u slov, která začínají dlouhým u, píšeme u s čárkou. Dlouhé u psané s kroužkem v češtině původně nebylo, to vzniklo z dvojhlásky uo, která zase vznikla z dlouhého o. Kroužek nad tímto u tedy symbolizuje o, které se v této hlásce původně vyslovovalo.

Literatura

KOMÁREK, M. Historická mluvnice česká I. Hláskosloví . 2. vyd. Praha 1962, s. 118–120, 165–167, 169–170.

LAMPRECHT, A., J. BAUER, D. ŠLOSAR. Historická mluvnice češtiny. Praha 1986, s. 110–112, 113–114.