Proč se shnít nepíše se „z“

František Špaček

Předpony s- a z- jsou předmětem častých pravopisných chyb, a ani rodilý mluvčí v jejich psaní nemusí mít vždy jasno, a i když pro jejich správné psaní existují poučky, ne každý si je bude pamatovat a ne vždy je jisté, která poučka v daném případě platí.

Vezměme v potaz třeba slovesa shnít, shořet či skonat. Mnozí si mohou pomyslet, že se přeci jedná o změnu stavu, proč se to tedy nepíše se „z“? Je to snad nějaká výjimka?

Předpona s- značí hned několik významů: směřování dohromady (slepit, spojit, shromáždit se, sjednotit); směřování shora dolů nebo z povrchu pryč (shodit, sklopit, sklonit se), nebo zmenšení objemu, až zánik (shořet, shnít, scvrknout se, skonat). Právě zmenšení objemu, až zánik, je zdrojem nedorozumění v psaní předpon s- a z-, protože se tato kategorie dá snadno zaměnit s poučkou o změně stavu, v jejímž případě se píše předpona z-.

Předponou z- se tvoří: dokonavá slovesa ze sloves nedokonavých, která nemají žádný z již jmenovaných významů. Tedy dům boříme, až ho zboříme, venku mokneme, až zmokneme a tak dále. Dalším použitím předpony z- je tvoření sloves z podstatných nebo přídavných jmen. Podle internetové jazykové příručky mají taková slovesa význam „učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové“, zjednodušeně by se tedy dalo říct, že se jedná o již zmiňovanou změnu stavu.

Jak je vidět, význam slov, která označují zmenšení objemu, až zánik, a slov, která označují změnu stavu, se do jisté míry překrývá. Jablko sice v průběhu hnití svůj stav nepochybně změní, ale také se začne scvrkávat a zmenšovat svůj objem, až nakonec shnije úplně – zanikne. To samé platí pro slovo shořet. Hořící dřevo svůj stav viditelně změní, ale také bude zmenšovat svůj objem, až shoří a zbude z něj jen hromádka popela, stejně jako po člověku, který skonal.

A pokud si někdy nebudete jistí, jak je to s psaním s- a z-, můžete podívat na tyto stránky: