Boj o životnost: viry a houby

František Špaček

V českém jazyce se životnost rozlišuje pouze u podstatných jmen mužského rodu a projevuje se na jejich koncovkách. Neovlivňuje však pouze tvar podstatných jmen, ale také s nimi spojená jména přídavná a zájmena (krásné obrazy, krásní srnci; ty obrazy, ti srnci), ale také příčestí (obrazy byly namalovány, srnci byli namalováni). Jedná se o kategorii čistě gramatickou, tzn. že v sobě může nějakým způsobem biologickou živost zahrnovat, ale v mnoha případech s reálným stavem věcí nesouvisí. Z toho důvodu se rozlišuje mezi gramatickou kategorií životnost a biologickou kategorií živost. Důkazem, že spolu (ne)životnost a (ne)živost často nekorespondují, nám může být třeba neživotný, ale živý strom či životný, ale neživý kostlivec.

Gramatická životnost je zajímavá z mnoha důvodů. V češtině se např. vyskytuje několik skupin podstatných jmen označující sice neživé věci, u kterých však lze užít jak koncovek neživotných, tak životných. Do těchto skupin patří podstatná jména s tzv. konatelskou příponou -tel a -ec: ledoborce připluly i ledoborci připluli, ukazatele stály i ukazatelé stáli. Dále jde o názvy rybích výrobků: slanečky mi chutnaly i slanečci mi chutnali, zavináče i zavináči.

Názvy hub to již tak snadné nemají. I když jsou většinou houby považovány za neživotné, tak ve čtvrtém pádě jednotného čísla se běžně objevují jak tvary neživotné, tak tvary životné. Lze se tedy setkat s výrazy jako: našel jsem hřib i hřiba či klouzek i klouzka. Existují i případy, ve kterých se životné i neživotné formy objevují i v prvním pádě množného čísla: rostou tam klouzci i klouzky, kozáci i kozáky, ale pouze hřiby (žádní hřibové). Životné formy názvů hub jsou však spíše expresivní výrazy a podle Internetové jazykové příručky je doporučeno se užití takových tvarů ve formálnějším projevu vyhnout. Expresivní použití životných koncovek u jinak neživotných podstatných jmen je možné vidět i u výrazů jako: dát góla či opéct buřta, jak také příručka dále uvádí.

V češtině existuje i řada podstatných jmen, u kterých se použitím životných a neživotných koncovek životnost a neživost rozlišuje, ale pouze v množném čísle. Máme proto slova jako nakladači (lidé, kteří něco nakládají) a nakladače (stroje určené k nakládání) či průvodci (lidé, kteří provázejí, nebo informační příručky) a průvodce (informační příručky).

Zdá se, že výjimkám se nevyhnulo ani tvrzení o nesouvislosti gramatické životnosti s biologickou živostí – existují totiž slova jako bacil, mikrob a patogen. O živosti těchto malých organismů se v historii často diskutovalo a je možné, že jazyk kvůli této nerozhodnosti s jejich klasifikací zachytil obě formy. U slova patogen je kolísavost životnosti pravděpodobně zapříčiněna analogií – když můžeme mít bacil i bacila, proč ne patogen i patogena. I když je podle Akademického slovníku cizích slov slovo patogen bráno jako neživotné, v praxi se často vyskytuje i forma životná (ÚJČ). Podobným slovem je v současné době často zmiňované slovo virus (i vir), které by podle předchozí analogie mohlo mít jak formu neživotnou, tak i životnou. Ale opak je pravdou – pravidla českého pravopisu připouští pouze formu neživotnou a ani v praxi se virus v životné formě nevyskytuje. To už ale neplatí pro odvozená pojmenování jako koronáč nebo koronáček, která jsou životná a v dnešní době velmi živá.