Lingvistický pohled na vepřo knedlo zelo
Pavel Baránek
Málokteré jídlo má u nás věhlas jako vepřová pečeně s knedlíkem a zelím. Nejspíš se shodneme, že jej můžeme považovat za národní jídlo, má svébytné místo nejen v české kuchyni, ale také kultuře, vzpomeňme třeba na píseň Ital nezná ten zázrak. Dokonce je po něm pojmenovaná planetka – Vepřoknedlozelo1.
Možná vás napadá otázka, jak souvisí české národní jídlo s jazykovědou. Lingvistický „problém“ spočívá v jeho pojmenování, které se na první pohled může zdát jasné – vychází ze tří hlavních komponentů, z nichž se pokrm skládá: vepřové maso, knedlík a zelí. Zamýšleli jste se ale někdy nad tím, v jakém pořadí komponenty říkáte?
Schválně, měli jste k obědu:
- Vepřo knedlo zelo
- Knedlo vepřo zelo
- Knedlo zelo vepřo
Nebo dokonce jinou variantu?
Z našeho průzkumu vychází, že zdaleka nejčastější jsou tři výše uvedené varianty, verze jako vepřo zelo knedlo a další se nevyskytují vůbec nebo jen opravdu minimálně.
Tyto varianty nejsou jen výmyslem lingvistů a etymologů, představují skutečně se vyskytující a vzájemně si konkurující označení pokrmu, které se běžně vyskytuje v českých textech. Podívejme se však reálná data z tzv. jazykových korpusů, tedy velkých souborů textů současné češtiny. Na základě dat z dvou velkých korpusů psané češtiny (SYN a Aranea), z nichž jeden obsahuje zhruba 100 milionů slov z beletrie, publicistiky a odborné literatury a druhý přesahuje tři miliardy slov vyskytujících se na internetu, jsme byli schopni jednoduše zjistit současnou jazykovou situaci:
Korpusy nejsou jediným místem, kde může lingvista pátrat po výskytu určitých slov a jejich tvarů. Podívejme se však na reálná na data ze sociálních sítí, které v současné době hrají důležitou roli v lidské komunikaci. Jazyková data získaná ze sítí (avšak v mnohem větším množství) a jejich zpracování jsou nyní horkým tématem nejen lingvistiky – velká data mohou být dále využita ke strojovému zpracování jazyka a dalšímu použití pro potřeby marketingu, automatického překladu aj.
Korpusy také evidují jeden výskyt varianty vepřo zelo knedlo, na Instagramu se jednou objevilo zelo vepřo knedlo.
Co je ovšem správně a proč nejsme v pojmenovávání jednotní?
Ani jednu z vybraných variant nemůžeme označit za „správnou“, protože názvosloví jídel není svázáno žádnými oficiálními pravidly. Při pohledu do slovníků najdeme jen kusé informace – Slovník spisovné češtiny tento pokrm vůbec neuvádí, Hallerův slovník uvádí vepřo (pečo) knedlo zelo. V Tezauru jazyka českého heslo taktéž nenajdeme, Gebauerův Slovník staročeský nám pomůže alespoň s knedlíkem: knedlík, -a, -u, masc., ze stněm. knödel. — Hodni by byli mrskánie Pražené i jiní Čechové, jenž mluvie odpoly česky a odpoly německy, řiekajíc… knedlík za šišku. Zkusme se proto sami z několika hledisek podívat na důvody, proč volíme konkrétní pořadí.
Prvním vysvětlením pořadí jednotlivých komponentů může být důležitost, kterou jim v jídle přikládáme. Význam v tomto příkladu můžeme přikládat množství (poměru) jednotlivých komponentů nebo jejich subjektivní důležitosti.
V případě vepřa knedla zela by tedy hlavní roli hrálo maso a další složky by sloužily pouze jako příloha – podporou pro tuto teorii by mohl být stejný systém pojmenování jiných masitých jídel, kde „hlavní roli“ hraje maso, za nějž je vždy zařazena příloha: řízek s bramborovým salátem, hovězí steak s hranolkami a další. Již samotné „rozepsané“ pojmenování vepřová pečeně s knedlíkem a zelím (zelím a knedlíkem) tuto teorii podporuje.
Ve dvou variantách je ale na prvním místě knedlík, možná z důvodu jeho častokrát velkého množství na talíři. Na prvním místě se vyskytuje také v případech, kde do sebe maso nebo jinou potravinu pojímají – knedlíky s uzeným masem, knedlíky s ovocem atp. Zelí se z nějakého důvodu nevyskytuje na první pozici, možná se českým mluvčím zelí zdá příliš všední, aby bylo jmenováno jako první. To ovšem neplatí pro nás.
Ani autoři Jazyka z obýváku se na nejlepší variantě neshodli, proto ať už našemu národnímu jídlu říkáte jakkoliv, nenechte si do toho od lingvistů (ani nikoho jiného) mluvit.