Přední samohlásky, Mirai a Tomáš Klus

Dan Faltýnek

V hodině fonetiky – disciplíny popisující způsob vytváření mluvené řeči a její zvukové vlastnosti – přišel jeden z kolegů s následujícím pozorováním: jeho prarodič se pozastavoval nad výslovností slovesa vidět v písni Anděl od skupiny Mirai. V refrénu písně se zpívá: „kdybych já ho viděl“, prarodič se ale obracel na našeho kolegu s tím, že nerozumí tomu, proč se v písni zpívá „kdybych já ho viďál“. Domníval se, že by se mohlo jednat o nářeční obměnu slovesa vidět. Podobné tvary – viďál, slyšál, hořál skutečně můžeme zaslechnout např. v Podkrkonoší (mapy 523 a 372 v Českém jazykovém Atlasu). Skupina Mirai ale pochází z Frýdku-Místku a na nářeční výslovnost to proto u písně Anděl nevypadá. Naopak – vzhledem k tomu, že Frýdek-Místek se nachází ve slezské nářeční oblasti, mohli bychom za nářeční považovat výslovnost slova ulice ve spojení „shlíží dolů do ulic“, které se objevuje hned na začátku skladby. Hláska i má v tomto slově výslovností podobu jako „tvrdé y”, které je typické pro slezská nářečí – tady můžete zaslechnout výslovnost jako v cyrkvi, vyhodit, živy kde se hláska i nápadně nepodobá výslovnosti ve zbytku českých nářečí, která znají oproti pravopisu jen jedno, měkké i, nemluvě o tom, že slezská nářečí mají krátkou výslovnost dlouhých samohlásek, jak jde z příkladů vidět. Ani v tomto případě ale není nářeční vysvětlení na místě. Pokusím se to vysvětlit na dalším příkladu z české populární hudby.

Poslechněte si píseň Tichá voda Tomáše Kluse z alba Klusymfonie. Když Tomáš Klus zpívá na začátku druhé minuty písně slovní spojení „zamíří do moří“, jsou slova zamíří a moří velmi podobná ulicím od Mirai – hláska i má v obou podáních podobu „tvrdého y” – jako když proti sobě postavíte slezskou výslovnost slova čistý – čysty, a slovo čistí (tento příklad je do jisté míry klamný, protože rozdíl, který mezi slovy pociťujeme, spočívá v přítomnosti odlišných souhlásek předcházejících obě i/y, v prvním případě je to hláska t, ve druhém ť – důležité ovšem je, že v případě slova čistí si za hláskou ť nemůžete představit výslovnost „tvrdého y”, a právě o to nám jde). Vraťme se zpět k Tomáši Klusovi – proč ani v jeho případě není vysvětlení nářeční? Tomáš Klus pochází z Třince, takže je na tom podobně jako Mirai, výslovnost hlásky i by mohla pocházet z jeho rodiště. Poslechněme si ale některé písně z jeho předchozích alb. V písni Neklid zpívá hned na začátku spojení „už dlouho nepřišel jediný zákazník“, ve skladbě Čas slyšíme v polovině první minuty spojení „víc co říct“. V obou dvou těchto případech jsou hlásky i po hlásce ř velmi odlišné oproti těm z Klusymfonie  a dalších pozdějších alb Tomáše Kluse (dovolím si to přepsat takto: „zamýřý do mořý“). Jak to všechno související s Mirai a Tomášem Klusem popsat foneticky?

Samohlásky se od souhlásek odlišují především tím, že jsou složeny převážně z modifikací tónu vycházejícího z hlasivek, souhlásky spíše stavějí z artikulačních orgánů, jako jsou jazyk nebo rty, překážky vzduchu vycházejícímu z plic. Modifikace tónu u souhlásek jsou tvořeny na základě jednoduchého principu. Když za sebou pomalu odříkáme samohlásky i – e – a – o – u, můžeme pozorovat, že se nám při jejich artikulaci jazyk postupně posouvá z přední části ústní dutiny do zadní. Zároveň je v případě hlásek i a u velmi blízko patra, u hlásek e a o se od patra vzdaluje a v případě a je volně položený v dolní čelisti (můžeme při tom pozorovat ještě zaokrouhlování úst u o a u u). V uvedených písních jsme se zaměřili na tvary jako viděl – viďál, zamíří – zamýřý. Hláska e se v prvním případě hodně blíží hlásce a, v druhém případě se i mění na y – o obou hláskách hovoříme jako o předních samohláskách, protože jazyk je při jejich artikulaci umístěn v přední části ústní dutiny. U obou zpěváků – Miraie Navrátila jsem ještě jménem neuvedl – dochází k „otevírání“ těchto samohlásek, tedy k tomu, že se jazyk oddaluje od patra a zatahuje se dovnitř, čímž vytváří v ústech větší dutinu. Oba zpěváci (týká se to ale také Xindla X a dalších) tím docilují plnějšího zaznění tónu, s otevřenějšími ústy mají k dispozici silnější výdechový proud a větší ozvučný prostor v dutině ústní – „mocnější hlas“, jak říkal český jazykovědec Jan Gebauer. A o „plné vyznění hlasu“ zpěvákům, jak jde vidět, velmi často jde. S velkým respektem vůči oběma interpretům je nutné podotknout, že pak mnoho posluchačů slyší něco, co jim jazykově nepřipadá povědomé.