Příští prezident bude mít velké…

Dan Faltýnek

Zprostředkovaná komunikace je základním prostředkem kontaktu mezi veřejností a politiky – to se ani v čase karantény nemění. Zprostředkovanou komunikaci chce každý politik využít k tomu, aby přesvědčil voliče, že on má všechny předpoklady k tomu, aby vyřešil problémy společnosti a aby to přinejlepším vypadalo tak, že to jsou problémy konkrétního člověka, ke kterému prostřednictvím televizního vysílání, webových portálů nebo rozhlasu právě mluví. Pojďme se z hlediska jazyka, kterým k nám politici promlouvají, povívat na jednu politickou událost, která vždy přitahuje velkou pozornost – prezidentské volby. Možná se z rozboru projevů kandidátů můžeme dozvědět, jaké jazykové prostředky mají vliv na to, jak si vykládáme jejich program a jak velký kus koláče v průzkumech a po nich jim bude patřit.

Pro nahlédnutí do jazykové palety politiků jsme vybrali poslední prezidentské volby v roce 2018. Abychom se mohli soustředit na menší množství kandidátů, zúžili jsme jejich počet na ty, kteří ve volbách získali větší množství hlasů – Jiřího Drahoše, Pavla Fischera, Marka Hilšera, Michala Horáčka a Mirka Topolánka. K jejich srovnání jsme sebrali rozhovory s nimi dostupné v den voleb na českém internetu – většina těchto rozhovorů má ke srovnání ideální podobu, protože byly v jednotlivých médiích v rámci rovných příležitostí a politické korektnosti vedeny za obdobných podmínek, to znamená, že kandidáti často odpovídali na stejné otázky v podobném rozsahu. U našeho prezidenta, protože do kampaně tímto způsobem nevstupoval, jsme vzali podobné rozhovory z předchozích let. Výsledek ukazuje i pro jazykovědce několik pozoruhodných skutečností.

Povšimněme si nejdříve určitých méně nebo více podstatných znaků jazyka našich kandidátů. Jaká jsou jejich oblíbená slova? Vynecháme-li slova s gramatickou funkcí, jako je spojka a nebo zájmeno já, a vybereme nejfrekventovanější podstatná jména (s odhlédnutím od slova prezident, které je vzhledem k tématu frekventované ve všech rozhovorech), dozvíme se, že kandidáti se nejčastěji obracejí k následujícím tématům:

Tři nejfrekventovanější podstatná jména z projevů kandidátů nemohou ukázat globální obsahovou profilaci kandidátů. Často ale ukazují na tematické souvislosti, které jsou s kandidátem těsně spojeny – u Jiřího Drahoše je to Akademie věd, z níž pochází jeho zkušenosti, u Miloše Zemana rámuje diskutovaný obsah rutinní zapojení do české politiky. Můžeme zde pozorovat abstraktní slovo, kterým si kandidát často napomáhá při vyjadřování nejrůznějšího obsahu – způsob u M. Hilšera, ovšem podobné slovní berličky má každý mluvčí. Slova program nebo děti mohou ukazovat na zacílení kandidáta na určitý hodnotový systém, snahu akcentovat nějaké téma a profilovat se jím: to jsou potřeby dětí nebo promyšlený politický program. A najdeme zde další ukázková tematická slova. Znovu ale opakuji, že to o obsahu promluv kandidáta vypovídá zcela nepřímo.

Kdo užívá nejdelší slova? Miloš Zeman, průměrná délka jeho slova je cca 5,1 písmene, nejkratší slova najdeme u Pavla Fischera a Michala Horáčka, pohybují se okolo 4,9 písmen – tento rozdíl se nemusí zdát velký, ale vezmeme-li v potaz to, že v průměrné délce slova jsou nejčastěji zastoupena krátká slova s gramatickou funkcí (předložky, spojky, zájmena), ukazuje to k většímu počtu delších slov užitých kandidátem.

Porovnáme-li kandidáty na základě všech vyskytujících se slov v jejich projevech, jsou si podobní následujícím způsobem:

Graf zobrazuje podobnost kandidátů na základě toho, kolik stejných slov se v jejich textech objevuje. To znamená, že pokud použili Marek Hilšer a Pavel Fischer 100 stejných slov, pak Mirek Topolánek a Michal Horáček s nimi sdíleli méně takových slov, např. 90. Zároveň se ale nejvíce podobají vzájemně, jejich texty vzájemně obsahují nejvíce podobných slov, např. zase 100. Další větve ve stromu naznačují výraznější odlišnosti, Jiří Drahoš se s Markem Hilšerem a Pavlem Fischerem shoduje jen v 80 slovech apod. V grafu můžeme jasně vidět, že prezident Miloš Zeman je jazykově vyhraněný autor. Jeho slovník se příliš nepodobá slovníku všech ostatních kandidátů, ve stromu podobnosti slovní zásoby je na nejvzdálenější větvi od všech ostatních.

Ještě v další vlastnosti vykazuje vykazuje prezident Miloš Zeman jedinečnost, upozorňoval jsem na ni hned zpočátku. Nejméně často se v jeho promluvách opakují určitá spojení slov: jako je myslím, že – člověk, který – já jsem – bychom měli – přijetí eura nebo na druhé straně a měl bych říct. Opakování různých slov v textu nazývá kvantitativní lingvistika jako bohatství slovníku, nebo TTR – první T zde znamená type (různá slova obsažená v textu), druhé T pak znamená token (počet různých výskytů těchto slov v textu, slovo lidé je například ve všech projevech obsaženo vícekrát). Poměr (R – ratio) těchto slov pak vyjadřuje zmíněnou bohatost slovníku, tedy počet různých slov obsažených v textu. Naši sledovaní kandidáti mají následující TTR opakování spojení dvou slov:

Když se podíváte na hodnoty všech kandidátů, možná vám budou poměry něco připomínat – výsledky voleb. Dalo by se to shrnout tak, že ten, kdo se příliš opakuje, nemívá ve volbách úspěch. Platí to i pro volby v roce 2013. Takže kdo bude dalším českým prezidentem? Ten kdo bude mít nejvyšší TTR.