Červený svetr ministra vnitra a pojmenování červené

Klára Faltýnková

Velmi pozitivním dojmem zapůsobil v časech zprostředkované komunikace červený svetr ministra vnitra. Zda byl dojem vyvolán barvou nebo druhem svršku se můžeme jen dohadovat, média každopádně vždy hovoří o obojím zároveň. V tomto medailonku se zaměříme na jazykové souvislosti červené barvy. Červená má totiž jednak velmi zajímavý původ a také přednostní postavení v systému pojmenování barev.

O pojmenování červené mezi ostatními barvami

O přednostním postavení červené mezi barvami se dozvídáme ze slavného článku Berlina a Key z roku 1969. Autoři zde ukazují, že když srovnáme jazyky mezi sebou, odhalíme překvapivě přísná pravidla, kterými se řídí názvy jejich barev – ať už se to týká současného stavu jazyka nebo způsobu, jakým se pojmenování barev vyvíjela. O jaká pravidla se jedná? V jazycích, podle toho, kolik barev pojmenovávají, se barvy objevují v přesném pořadí. Nejdříve jde o černou a bílou, respektive tmavý a světlý odstín. Ve chvíli, kdy se začnou objevovat další barvy, následují v pořadí: červená, zelená nebo žlutá, modrá, hnědá, fialová, šedá, růžová nebo oranžová. Jak vidíte, červená barva má v této posloupnosti výsadní postavení. Je to vůbec první barva, která se v pojmenování spektra mezi jazyky objevuje, předcházejí ji jen pojmenování světlého a tmavého odstínu, které se vztahuje k široké škále barev.

Z předchozího výkladu vyplývá, že některé jazyky pojmenování pro barvy nemají. Největší lingvistický oblíbenec mezi exotickými jazyky posledního desetiletí je jazyk pirahã. Přou se o něj dva lingvisté – Noam Chomsky a Daniel Everet – a to v souvislosti s tím, zda se v jeho struktuře objevují principy výstavby vět založené na opakování základních konstrukčních kroků (jako když frázi červený svetr rozšíříme na krásný červený svetr, nebo frázi je oblečený v červeném svetru změníme na frázi byl oblečen v červeném svetru). Jazyk pirahã pojmenování barev nemá, popisuje barvy opisem: jako krev, jako tráva, jako slunce, jako nebe, jako babiččin Chevrolet. Stejným způsobem vznikala pojmenování pro barvy ve všech jazycích. Pro červenou to bylo přirovnání jako červ. Jestli se vám to nezdá pravděpodobné, přesvědčíme vás níž.

Souvislosti červené barvy a červa

Etymologické výklady se nejčastěji přiklánějí k vysvětlení původu pojmenování červené v souvislosti s barvením látek a odkazují k červovi či červci, z nějž se barva používaná ve středověku a dávno ve starověku získávala. Při hledání původu českého slova červený zjistíme, že staročeský tvar byl črvený, přídavné jméno k němu mělo tvar črven. Význam slova ve staré češtině se ale s významem v dnešní češtině úplně nepřekrývá. V Elektronickém slovníku staré češtiny se dočteme, že výrazem črvený se označovala látka obarvená barvivem z červů, červenolící člověk, nemoc doprovázená krvácením nebo osoba nevalného charakteru – s červy prolezlou duší nebo srdcem. Upozornit můžeme ještě na Črvené moře, dnes známé jako Rudé moře. Slovo črv (v druhém pádě črvi, později črva nebo črvu) mělo ve staré češtině mnoho významů, označovalo veškeré plazící se živočichy, larvy hmyzu, škrkavky, ale také plazy a draky. Pro pojmenování drobného hmyzu, ale také plazů, žab nebo štírů se až do 19. století používalo slovo žížaly nebo žížalové. V díle Dědictví řeči Igora Němce a Jana Horálka (1986) čteme, že „(…) za žížalu byli pokládáni jak mravenec, komár, moucha, včela, bourec morušový, škvor, štěnice, tak i rozmanití většinou blíže neurčení plazi nebo obojživelníci (ještěři a mořské obludy), a také různé druhy červů.“ Se slovem červený souvisí mnoho odvozených pojmenování. Pěknými příklady jsou české měsíce červen a červenec (viz PM5).

Exkurz k rudé

Podíváme-li se na dnešní pojmenování červené, zjistíme, že zastává generickou funkci – to znamená, že se na základě ní označují další odstíny – sytě červená, světle červená, bíločervená atd. Tuto funkci má ale i rudá. Oproti červené je rudá používána pro odstíny na pravé straně spektra, odstíny sytější nebo temnější. Velmi často se objevuje ve frázích s expresivním zabarvením (tlustá rudá rohož; krvavě rudý; řvala, ve tváři rudá jako řepa; ale také Roony rudý ďábel, Rudá armáda). Červená je oproti tomu povětšinou bezpříznaková (červená paprika, rtěnka, látka apod.).

Sonda do jazykového korpusu ukazuje dominanci červené proti rudé v poměru (4:1). Pokud by o současném stavu konkurence červené a rudé měl vypovídat Frekvenční slovník mluvené češtiny (Čermák 2007), museli bychom se přiklonit k absolutní převaze červené nad rudou, adjektivum rudý ani jeho odvozeniny zde nenalézáme. Naopak frekvenční slovník Jelínka, Bečky a Těšitelové, který je o půl století starší, ukazuje konkurenci obou barev jako vyváženou, rudá je dokonce v mírné převaze (viz s. 187, 429). Tezaurus menší zastoupení rudé proti červené potvrzuje, z hlediska zastoupení je zapojení rudé oproti červené ve frázích asi třetinové (Klégr 2007, s. 576, 969). V Hallerově Českém slovníku věcném a synonymickém (sv. 4. s. 57–58, s. 614–615) je tento poměr asi jen poloviční. Zjišťujeme tak, že pojmenování rudé barvy je oproti červené méně frekventované a expresivnější.

Tyto poměry červené a rudé ukazují, proč by byl velký problém, kdybychom ministra navlékli do rudého svetru – způsobili bychom tím nežádoucí politické konotace. Navíc červená má oproti rudé řadu výhod – dominuje celému odstínu jako základní pojmenování a zároveň má mezi všemi barvami jedinečné postavení jakožto ta vůbec první z barev. Proto se nám v kultuře objevil nový fenomén červeného svetru politika a proto tak dobře fungoval.