Sám sebe, sama sebe, sebe sama

Dan Faltýnek

Ve třech slovních spojeních uvedených výše bude čtenáři scházet možná ještě jedno další – obsahující slovo samotný: Samotný Karel se vyjádřil proti návrhu oproti Sám Karel se vyjádřil proti návrhu. Tyto tvary (sám a samotný) se v běžné komunikaci zaměňují, jazykově citlivější jedinci se ale k promiskuitě jejich použití staví odmítavě. Tvar samotný považují za vyjádření osamocenosti, spojení sám Karel za zájmenné ukázání ke Karlovi, čímž se míní ukázání na Karla jako předmět komunikace, bez ohledu na to, zda je osamocený, či nikoliv. Z hlediska jazykové kultury má výše zmíněný jedinec pravdu, tvar samotný od původu vyjadřuje osamocenost a zaměňovat jej se zájmenem sám není náležité.

Pojďme se ale vrátit k problému variant tvarů sám sebe a sama sebe. Je to právě tvar sama, který budí pochybnosti, ačkoliv se s ním běžně setkáváme a je součástí spisovného jazyka. Tvar sama totiž implikuje ženský rod, i když ve větě stojí náš „mužský figurant“ Karel.

Navíc máme pro tvar sama velmi přiléhavou variantu, říkáme:

Karel sebe sama nechválí rád.

ale také

Karel sám sebe nechválí rád.

dále si pak možná dovolíme říct i následující spojení:

Karla sama se to netýká.

Karla samého se to netýká.

Předchozí slovní spojení bude nejspíš čtenář akceptovat, co ale ta následující?

Kalovi samu bych hned nevolal.

ale také

Karlovi samému bych hned nevolal.

Ukazuje se, že spojení Karlovi samu už nepovažujeme za možné. Ačkoliv je analogické ke spojení sebe sama (sám – sama – samu, sám – samého – samému). Důvodem je to, že tvar sám se skloňuje stejně jako přídavné jméno mladý: samého – mladého, samému – mladému. Jedná se o tzv. složené skloňování, které ve vývoji češtiny vytlačilo původní skloňování zájmenné, které obsahovalo tvar sama. Stalo se ovšem to, že ačkoliv tento tvar do jazyka, jak jím mluvíme, nezapadá, tzn. že není s ostatními analogický, byl uchován jako tvar ustrnulý v psaném jazyce. V 19. století jej čeští literáti ještě odmítali, postupně se ale stal normou kulturního jazyka. Takže ačkoliv je vývojově nenáležitý, je spisovný. To nám nebrání zdůvodnit si jeho nezvyklost – je to zkrátka zažitá jazyková odlišnost. Mnohem lépe o zájmenu sám pojednává prof. Josef Zubatý.

K rozdílům tvarů sám a samotný podává výklad časopis Naše řeč.