Barevná slova: synestézie jako užitečný prostředek pro osvojování cizích jazyků

Zdeněk Joukl

Písmeno A je červené, čeština je mixem všech barev, jméno Alessandro chutná jako hranolky. To jsou některé z příkladů spojování smyslových vjemů neboli synestézie. Při synestézii dochází k vyvolání nějakého smyslového vjemu na základě vjemu jiného. Schopnost propojovat smyslové vjemy máme sice všichni, ale někteří lidé (s určitými genetickými předpoklady¹) mají synestézii velmi silnou. Určitá slova či grafické symboly (písmena) tak mohou vnímat jako entity mající nějakou barvu, pach nebo dokonce chuť. U těchto lidí může být synestézie tak silná, že v periferním vidění rozpoznají dříve barvu se kterou si písmeno spojují, než samotný tvar písmena.

Zatímco lexikálně-gustatorní synestézie (ta, při které slova vyvolávají chutě) nebo misofonie (ta, při které určité zvuky vyvolávají určité emoce) mohou být někdy nepříjemné, kombinace grafémů a barev může někdy poskytovat výraznou výhodu při učení (díky tomu, že se jedná o vnímání více smysly).² Zejména u dětí s hyperkonektivitou mozku (kdy se přenáší zvýšené množství informací mezi různými oblastmi mozku) je synestézie častější a může zvyšovat efektivitu učení. Dosud nevíme, proč synestézie vzniká, ale je možné, že když děti poprvé přijdou do styku s abstraktními koncepty a jsou jim vystavovány intenzivně, dochází u nich k nadměrnému propojování různých sémantických domén. Synestézie se objevuje především u řad konceptů, jako jsou časové úseky (dny v týdnu či měsíce) nebo čísla. Například pátek tedy může být růžový.

Synestetické asociace jsou individuální, ale existují pozorovatelné tendence, především při spojování grafémů s barvami. Častější písmena tak bývají spojována s častějšími barvami, písmeno b bývá modré (v tomto případě to může být ovlivněno tím, že v angličtině modrá začíná na b, blue), o bývá bílé.³ Ukazuje se, že by barva písmen mohla být ovlivněna také jejich relativní pozicí v abecedě.⁴ U japonštiny barvu ovlivňuje význam znaku i jeho fonetická hodnota.⁵

Některé teorie o evoluci jazyka kladou na synestézii důraz. Podle těchto teorií původně zvuky slov vyvolávaly význam přímo, až s potřebou nových významů a rozšiřováním slovní zásoby se zvyšovala arbitrárnost.⁶ Podobné teorie podporuje i existence tzv. bouba-kiki efektu: experimenty ukazují, že lidé mají tendenci přiřazovat slova obsahující vysoké samohlásky (i) malým zvířatům, zatímco slova obsahující samohlásky hluboké (a) přiřazují velkým zvířatům. Podobných trendů existuje mnoho a projevují se v široké škále oblastí. Neurověda také přináší zjištění, že může existovat přímá aktivace mezi vizuálním tvarem objektu a zvukovou podobou reprezentovanou v auditorním kortexu. Zatímco dříve se myslelo, že až na onomatopoeia (slova napodobující přirozené zvuky) jsou slova arbitrární (tedy že není souvislost mezi podobou slova a tím, co označuje),⁷ dnes se systematicky potvrzuje korelace mezi fonologickou a sémantickou podobností. Synestézie grafémů a barev byla dokonce potvrzena i u šimpanzů, kterým usnadňuje zapamatovávání čísel.

Lidé se synestézií bývají schopni své prožívání využít jako mnemotechnickou pomůcku při učení. Podle některých teorií se synestézie vyvíjí právě proto, aby pomáhala dětem s učením a zachovává se do dospělosti u těch, kteří čelili větším výzvám při učení: pokud má mateřský jazyk těžší pravopis nebo pokud se v dětství člověk učí více jazykům. V těchto případech by synestézie mohla pomáhat s pochopením nových, abstraktních kategorií. Tyto asociace by se poté mohly fosilizovat – přetrvat do dospělosti.

Většina z nás se nejspíš shodne, že když čteme nahlas, zapamatujeme si toho více než při čtení potichu. Při studiu komplexních zápisových systémů, jako jsou logografická písma nebo hieroglyfy, však někteří lidé se synestézií (až výjimky) uvádí, že jim synestézie příliš nepomáhá – respektive ji zde nemají. Projevuje se spíše u prvků seznamů s pevně daným pořadím. V případě logogramů tak zatím zůstává nutné využívat jako mnemotechnickou pomůcku vhodné asociace. Například arabské písmeno ث (th) si lze snadno zapamatovat jako asociaci s three, protože má tři tečky. Nicméně současné studie ukazují, že synestézii může být možné se naučit pomocí vhodného tréninku,⁸ takže potenciál pro zvýšení efektivity učení má i populace bez zděděné synestézie.

Využití synestézie nekončí u zvyšování efektivity učení, ale přesahuje do vývoje nových technologií. Současná technologie již umožňuje synestézii mnoha druhů, například přepis mluveného hovoru do Braillova písma. Optoelektronický nos převádí čichové vjemy na barvy.⁹ Nevidomým lidem pomáhá protetické zařízení na jazyce, které převádí obraz na chuť.¹⁰ Anténka kyborga Neila Harbissona také zprostředkovává synestézii, protože mu umožňuje slyšet barvy. V budoucnu by dokonce mohlo být možné využívat synestézii například v žurnalistice, technologie by mohla začít umožňovat přenos nejen vizuálních a zvukových vjemů, ale také vjemů hmatových a čichových.¹¹

Reference

ASANO, Michiko a Kazuhiko YOKOSAWA. 2012. Synesthetic colors for Japanese late acquired graphemes. Consciousness and cognition, č. 21: s. 983-93. 10.1016/j.concog.2012.02.005.

CUSKLEY, C. a KIRBY, S. 2013. Synesthesia, cross-modality, and language evolution. In J. Simner & E. M. Hubbard (Eds.), Oxford library of psychology. The Oxford handbook of synesthesia (p. 869–899). Oxford University Press.

LI, ZHENG, Jon R. ASKIM, a Kenneth S. SUSLICK. The Optoelectronic Nose: Colorimetric and Fluorometric Sensor Arrays. Chemical Reviews 2019 119 (1), 231-292. DOI: 10.1021/acs.chemrev.8b00226

PORTHERO, Jerrold Douglas. 2006. Applied Synesthesia: A Technique for Learning Languages. [online] [cit. 25. 11. 2020] Dostupné online.

ROOT, Nicholas a kol. 2017. Why is the synesthete’s “A” red? Using a five-language dataset to disentangle the effects of shape, sound, semantics, and ordinality on inducer-concurrent relationships in grapheme-color synesthesia. Cortex. 99. 10.1016/j.cortex.2017.12.003.

ROTHEN, Nicolas a Beat MEIER. 2014. Acquiring Synaesthesia: Insights from Training Studies. Frontiers in human neuroscience, č. 8. 109. 10.3389/fnhum.2014.00109.

SIMNER, Julia a kol. 2005. Nonrandom Associations of Graphemes to Colours in Synaesthetic and Non-Synaesthetic Populations. In: Cognitive Neuropsychology, č. 22 (8): s. 1069-1085